Každý kráľ bol raz plačúce dieťa a každá veľká stavba bola kedysi len "kresba"

Co sa deje na hrbitove??

17. října 2010 v 22:27 |  Téma týdne
(upozornenie: v tomto clanku nahradzam slovo hrbitov slovenskym nazvom- cintorin a to z jednoducheho dovodu..vas nazov neviem sklonovat :D )

    Na zaciatok vam poviem jeden pribeh. Ked som isla nedavno zo skoly stretla som velmi zvlastneho chlapika ktory sa mna a mojej spoluziacky vypytoval odkial ideme atd.. po chvili s konverzacie vysvitlo ze bol v kvetinarstve kupit kvety ktore mal vedla seba polozene v takom tom klasickom papierovom obale. Samozrejme cela vesela som sa nechapavo spytala "a kto oslavuje?" OMYL!!! :D to sa moze stat len mne!!! na to mi dotycny oznamil z huronskym smiechom ze nikto ze ide na pohreb .. OU! strasne som sa ospravedlnovala ale takyto omyl sa napravit neda :D .. no ako s neho vysvitlo neciti sa vobec pietne pretoze dotycneho ani moc nepoznal a mysli si ze pohreb moze byt kludne aj vesely ked ho to nezasahuje.. cooo?? nechapala som co tym mysli .. dalsia konverzacia ma priviedla k nezaplatitelnemu poznaniu. Tvrdil ze raz bol na pohrebe velmi vzdialeneho pribuzneho aj z jeho kamradom .. ked sa skoncil obrad a nadislo podavanie ruk pozostalych jeho kamarad bol strasne zmeteny. Isiel hned pred nim a ked podal jednemu ruku vypadlo s neho "VSETKO NAJLEPSIE" dotycny pribuzny si toho nevsimli a jeho kamaradovi to tiez doslo az po par minutach avsak on mal velky problem dostat sa odtial prec s vaznou tvarou kedze v duchu sa sulal smiechom .. 

    Tento clovek ma svojimi skusenostami a dalsim rozpravanim presvedcil ze pohreby nemusia byt vzdy smutne pre kazdeho a nie su len miestom modlidieb. Je zvlastne ked si uvedomime ze mozno aj na nasom pohrebe sa bude niekto smiat.. mozno ho niekto bude brat ako rutinu napr hudobnici v stareckom zbore alebo sa najde aj niekto kto tam bude zmetene pobehovat a vyrabat si par trapasov..
    Cintorin teda mozme zatial nazvat miestom pohrebou tym aj miestom smutku, zabavy ci zmetku co dalej? Teraz ma napada nadpis na mnohych pomnikoch: "Odpocivaj v pokoji" - je diskutabilne ci sa aspon tam dovolame aj ked uz mlcky niakeho toho pokoja.. zarazajuce a mozno trochu neludske mi pride ukrajovanie z miest vecneho odpocinku.. tzv. boj o miesto ktory je v dnesnej dobe uz uplne realny.. pokial neni na danom mieste beton a vyzera to tak ze tam dlhsiu dobu nikto nebol jednoducho si tam pribuzny niekoho ineho odkroja kusok s toho obsadeneho miestocka .. nenapadne a pomaly sa stary hrob straca.. potom po nom slapu ty co idu ku novemu hrobu a pamiatka upada do zabudnutia.. ak neostal nik kto by si na vas spomenul neostane ani nikto kto by si vazil vase ostatky!! asi si uz teraz urobim svoje miestocko a zaplatim na sto rokov najomne :D zatial tam moze byt napisene : "Zatial zije" .. :D.. aspon v niecom by som si mohla byt ista a nadpis "odpocivaj v pokoji" by mal aj niaky zmysel :-/ .. Tymto mozem z rukou na srdci cestne prehlasit ze cintorin sa coraz viac stava aj miestom obchodu, podvodu a boja o miesta. Toto su vsak veci za "oponou", veci, ktore vidi len to kto ma oci otvorene a situaciu ktora ho "dokope" az tam .. na cintorin. Na verejnost sa dostavaju iba tie take obvykle spravy typu "na cintorine v meste blabla znasilnil taky psichopat hentaku zenu .. ukradli sochy .. znicili nahrobky. Tymto sa pre mna klasicky cintorin stava miestom zlocinu a vandalizmu.
     A predsa.. napriek vsetkemu si najviac vsimnete pri navsteve jednu vec. A tou su obrovske kytice.. velke vence, na sviatok zosnulych nespocetne mnozstvo sviecok a kahancov ze mate pocit ze cely cintorin je v plamenoch .. a tiez nemozem zabudnut na nezvycajne pomniky ktore sa akokeby snazia zaujat. Toto vsetko ma jeden spolocny znak. Tam kde konci smutok a laska s ktorou sa snazime odprevadit svojich pribuznych naozaj dostojne, zacina u niektorych ludi nieco uplne ine a to je predvadzanie sa kto bude mat vacsiu kyticu, drahsiu ozdobu alebo dokonca na vianoce maly vianocny stromcek. Som nazoru ze sa treba takto krasne ukazkovo starat o ludi kym ziju, a nie ako byva bohuziial zvykom, az po ich odchode na vecnost minat prehnane vela penazi na nieco co je sice mile ale castokrat len povrchne. Mozno ze by sa prave takato vec nestala keby cintorin nieje aj miestom ohovarania. "Len pozrite suseda ako dlho tu uz neboli.." ano, ano.. aj toto castokrat pocut s nasich cintorinou. Kto, kde ako dlho nebol a potom preco, aky je nezodpovedny a tak dalej to by sme mohli pokracovat do rana ;).
    Dufam ze sa niekto neurazi lebo viem ze nie vsetci su taky.. viem ze sa najde kopec ludi dobreho srdca ktory stale maju svetu co ponuknut a vyssie uvedene veci sa ich netykaju alebo sa  ich snazia obmedzovat.. . Ked sa zamyslam nad touto skupinou napada ma cintorin aj ako miesto ticheho zamyslenia v ktorom tam mozete najst asi kazdeho. Ale aj miestom modlidieb ktore su s tichym statim nad hrobom casto spajane. Modlidieb ktore spolu dalej obnasaju nadej, ci zufalstvo, prosby a ine..
        
Vsetko je to prave tak .. bez pardonu.. bez omaciek a prikraslovania. Toto su nase cintoriny a ostava len otazkou ci nadpis "odpocivaj v pokoji" neni len vykrik do tmy alebo mozne prianie ktore sa aj kvoli nam tazko moze splnit.  Ale to nam aj im bude VTEDY uz asi jedno..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 → Lůů :] → Lůů :] | Web | 17. října 2010 v 22:50 | Reagovat

Ahoj,jsem nová v blogaření,přesto bych byla moc ráda kdyby jses podívala na můj blog a přečetla si článek.Byla bych ti moc vděčná.

2 pavel pavel | Web | 17. října 2010 v 23:17 | Reagovat

mám podobný názor a většina lidí v komentářích nepochopila, když jsem tam napsal že hřbitovy by se měly zrušit... každý by měl raději svého bližního nosit v srdci a nechodit tam jen proto, že se to musí a dát mu kytici se svíčkou o dušičkách...

3 pavel pavel | Web | 17. října 2010 v 23:26 | Reagovat

ta fotografie je z Prahy, focené  z kopce Petřín, ještě jsi v Praze nebyla? :-)

4 fluffyandsoft fluffyandsoft | Web | 18. října 2010 v 0:48 | Reagovat

vyborny clanok Awali

5 Lucerna Lucerna | Web | 18. října 2010 v 19:33 | Reagovat

pekne si to napisala, ked uz kupuje hrob aj na splatky pocas zivota tak sa snad nada nicomu cudovat 8-O :-D
mam celkom rada cintoriny , je tam taky klud.. a oni nemysleli odpocivaj v pokoji stym ze nez si druhy uctievaju ich pozostatky - to co ostalo z ich tela ale aby nasla pokoj ich dusa ;-) aspon ja si tak myslim :-D

6 Vendy Vendy | Web | 18. října 2010 v 23:21 | Reagovat

Žel, z posledních věcí člověka se stává neuvěřitelný byznys. Pohřební služba je dnes slušně výnosné zaměstnání, tedy aspoň pro majitele firmy. Lovení mrtvých už hraničí s hyenismem, i o tom se několikrát psalo či mluvilo. Že se kupují hroby, to už je také dané... je to asi jedna z věcí, které patří k tomuto šílenému světu. Stejně si říkám - kdo si za pět set let uvědomí, že tam leží nějaká Marie Nováková z Uherského Brodu? (například, jméno i město jsme plácla namátkou).
Napsala jsi výbornou úvahu. Ale přestože pohřebnictví je výnosný byznys a obchody s hroby také, přesto tam odpočívají naši blízcí a nosí se jim kytky a upravují hroby. A na dušičky hřbitovy září stovkami svíčiček. Pavel sice psal dobře, že důležité je nosit své blízké v srdci, ale hřbitov je místo jejich odpočinku.

7 Vendy Vendy | 18. října 2010 v 23:23 | Reagovat

P.S. tu báseň si klidně můžeš stáhnout... napsala jsem ji do soutěže u Malého Chlupatého Stvoření. Soutěž zatím probíhá... Můžeš se taky připojit! Malé Chlupaté Stvoření mám uvedeno na Oblíbených blozích, určitě tě nadchne stejně jako mne i jiné!

8 beatricia beatricia | Web | 18. října 2010 v 23:31 | Reagovat

Zlato, ty jsi spisovatelka i básnířka současně. Ten článek je obdivuhodný, prostě obdivuhodný. Tak to cítím já. :-)

9 beatricia beatricia | Web | 19. října 2010 v 18:07 | Reagovat

Děkuji ti za návštěvu a pochvalu. Už se mi po tobě stýskalo. :-)

10 Leňulí Leňulí | Web | 20. října 2010 v 10:25 | Reagovat

Víš Awali, mám takový pocit, že vnímám hřbitov jinak. Nedívám se na něj jako na místo, kde určitě jednoho dne budou ležet moje ostatky vedle lidí, které jsem neznala jen proto, že vedle mých milovaných nebylo místo. Ani nevidím, jak velké kytice a svíčky dávají ostatní. V tomhle jsem jiná, jedna z vyjímek.
Když přijdu na hřbitov, jdu tam kvůli lidem, které jsme tam pohřbili, protože mám pocit, že právě tam jsem jim nejblíž. Dám jim tam svíčku nebo kytičku, ale to proto, abych jim nějakým způsobem vyjádřila, že na ně myslím, že jsem nezapomněla, a že je mám pořád ráda... :-)

11 zahradník na cestach zahradník na cestach | Web | 23. října 2010 v 23:19 | Reagovat

Awali,chválím tento blog - nejenom tento článek, je hezký, přemýšlivý. Něco jsem si přečetl z jiných kapitol a líbí se mi mnohé názory. O hřbitovech jsem trochu psal i na mém blogu. Ne však tak moc vážně, spíše z pohledu zahradníka. Přeji, ať se daří.

12 RoXy RaYeN*_* RoXy RaYeN*_* | Web | 24. října 2010 v 13:48 | Reagovat

Ahoj na mojom blogu som vykonala rapidnu renštrukciu tak sa pridi pozret..:))
budem strasne rada ked prides a tieš oplatís návštevku a koment..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama























Polibek růže - předělovačka