Co sa deje na hrbitove??
17. října 2010 v 22:27 | Téma týdneKomentáře
mám podobný názor a většina lidí v komentářích nepochopila, když jsem tam napsal že hřbitovy by se měly zrušit... každý by měl raději svého bližního nosit v srdci a nechodit tam jen proto, že se to musí a dát mu kytici se svíčkou o dušičkách...
ta fotografie je z Prahy, focené z kopce Petřín, ještě jsi v Praze nebyla? ![]()
pekne si to napisala, ked uz kupuje hrob aj na splatky pocas zivota tak sa snad nada nicomu cudovat
mam celkom rada cintoriny , je tam taky klud.. a oni nemysleli odpocivaj v pokoji stym ze nez si druhy uctievaju ich pozostatky - to co ostalo z ich tela ale aby nasla pokoj ich dusa
aspon ja si tak myslim ![]()
Žel, z posledních věcí člověka se stává neuvěřitelný byznys. Pohřební služba je dnes slušně výnosné zaměstnání, tedy aspoň pro majitele firmy. Lovení mrtvých už hraničí s hyenismem, i o tom se několikrát psalo či mluvilo. Že se kupují hroby, to už je také dané... je to asi jedna z věcí, které patří k tomuto šílenému světu. Stejně si říkám - kdo si za pět set let uvědomí, že tam leží nějaká Marie Nováková z Uherského Brodu? (například, jméno i město jsme plácla namátkou).
Napsala jsi výbornou úvahu. Ale přestože pohřebnictví je výnosný byznys a obchody s hroby také, přesto tam odpočívají naši blízcí a nosí se jim kytky a upravují hroby. A na dušičky hřbitovy září stovkami svíčiček. Pavel sice psal dobře, že důležité je nosit své blízké v srdci, ale hřbitov je místo jejich odpočinku.
P.S. tu báseň si klidně můžeš stáhnout... napsala jsem ji do soutěže u Malého Chlupatého Stvoření. Soutěž zatím probíhá... Můžeš se taky připojit! Malé Chlupaté Stvoření mám uvedeno na Oblíbených blozích, určitě tě nadchne stejně jako mne i jiné!
Zlato, ty jsi spisovatelka i básnířka současně. Ten článek je obdivuhodný, prostě obdivuhodný. Tak to cítím já. ![]()
Děkuji ti za návštěvu a pochvalu. Už se mi po tobě stýskalo. ![]()
Víš Awali, mám takový pocit, že vnímám hřbitov jinak. Nedívám se na něj jako na místo, kde určitě jednoho dne budou ležet moje ostatky vedle lidí, které jsem neznala jen proto, že vedle mých milovaných nebylo místo. Ani nevidím, jak velké kytice a svíčky dávají ostatní. V tomhle jsem jiná, jedna z vyjímek.
Když přijdu na hřbitov, jdu tam kvůli lidem, které jsme tam pohřbili, protože mám pocit, že právě tam jsem jim nejblíž. Dám jim tam svíčku nebo kytičku, ale to proto, abych jim nějakým způsobem vyjádřila, že na ně myslím, že jsem nezapomněla, a že je mám pořád ráda... ![]()
Awali,chválím tento blog - nejenom tento článek, je hezký, přemýšlivý. Něco jsem si přečetl z jiných kapitol a líbí se mi mnohé názory. O hřbitovech jsem trochu psal i na mém blogu. Ne však tak moc vážně, spíše z pohledu zahradníka. Přeji, ať se daří.















Ahoj,jsem nová v blogaření,přesto bych byla moc ráda kdyby jses podívala na můj blog a přečetla si článek.Byla bych ti moc vděčná.