Každý kráľ bol raz plačúce dieťa a každá veľká stavba bola kedysi len "kresba"

Nepytaj sa co to znamena

13. července 2010 v 21:42 |  Blúznenia
Chcem vam len pred zacatim povedat ze sama neviem co ma to napadlo. Len som mala pocit ze to musim napisat a dat na svetlo sveta. Slo to samo takze vam nebudem velmi vediet vysvetlit myslienku celku.. No snad uz len zapriat prijemne citanie ;)

Kde bolo tam bolo bol raz jeden svet. Svet bytia. Vlastny, jedinecny a sam. Preco o tom pisem? lebo uz nie je! Dokedy bol, bol len jednym z miliard, bol samozrejmostou a obycajnou sucastou velkeho divadla. Dnes tu uz nie je.. uz nebude ziadne "ale" a prave preto sa donho ponorte somnou...

Prve co som v zivote pocitil bolo citenie. Zrazu sa na mna valilo vela podnetov. Nevedel som kde som ani preco.. nevedel som co to znamena. Ked som chvilu pretrvaval v euforii zrazu som pocitil nieco co ma neskor doprevadzalo zvyskom mojho cudesneho ja. Bolo to velmi neprijemne a dnes viem ze to bola bolest. No z bolestou som citil nieco nove. Citil som ze sa vo mne prebudilo nieco co som doteraz nepoznal. Nieco co mi otvorilo "novy svet" mojho vlastneho sveta, a zrazu som videl. Bolo to zvlastne- vidiet, a vtedy som citil ze to co vidim je len pomocka k mojmu citeniu. Avsak bol som opantany pestrostou farieb, tvarou a krasou ktoru som nechapal. Bol som opantany svetlom a tienom a to bol pre mna najvacsi zazrak ktory presahoval moje chapanie. Vsetko islo dalej a sprevadzany som bol takymi obrovskymi objavmi a podnetmi ze je tazke uverit ze bol pre mna zazrak ked som sa prvy krat postavil na nohy a zase som citil ze sa vo mne prebudilo nieco co budem potrebovat. Stal som na vlastnych nohach a myslel som ze je to zazrak ktory po chvili zmizne. No on ostal a rovnako ako schopnost vidiet sa po case stal vsednejsim. Uz to nebol zazrak ani krasa ale nieco nudne a fadne pokial mi neodostieralo nepoznane obrazy. Vsetko sa to dialo a mna to tahalo stale dalej a dalej z mojho sveta citenia. A aj ked som uz vdaka ociam chapal co som citil pri mojej prvotnej euforii - blizkost - pocit ze niesom sam a ze mozem kludne spat lebo mam strazcu, aj tak ma vsetko od tohto objavu odtiahlo a moja vdaka za to ze to viem, za to ze to citim, vyprchala skor ako som si to stihol dobre uvedomit. Dnes nechcem byt pateticky ale uvedomit si kolko zazrakou sme zavrhli do vsednosti ma nuti k presveceniu ze aj keby sa nase iluziorne ohranicenie seba akokolvek rozsiri a siahalo cez vesmir do dialav, nikdy by sme nemohli byt spokojny, pokial by sme si nezachovali prvotny cisty nahlad na vec o jeho krase a povabe bez toho aby dana vec musela najskor skoncit a stat sa spomienkou, alebo byt preskumana, prevrtana a pochopena do stipky kosti a potom este dalej koli hladu a nenasytnosti po dokazani si ze vieme objavit nieco nove a prevratne...

Cely moj zivot pokracoval, plny radosti aj sklamani, podrazov aj podrzani, pestry ako farby ktore som schopny vidiet. Ale to nepotrebujete pocut pretoze TO sami poznate rovnako uvazneny v svojom trochu sebeckom svete kde sa nemusite citit ako stredobod vesmiru na to aby ste sa ocami videli v strede medzi ludmi ked sa poobzerate okolo seba na ceste tam za spevom svojho pohladu. Pri obmedzenom rozmyslani nad podnetmi ktore sa na vas valia stale vo vacsom pocte nemozete zabudnut ze vo veciach nerozmyslate len za seba . Ale rozhodujete aj hlavne za inych co su na ceste okolo vas za ich vlastnym bodom blazenosti. Pocuvnite ma prosim, ja sam som natolko veril ze je dolezite a prvotne pre mna sa postarat o seba a stale si davat dovod na spokojnost ze som bral ako samozrejmost a nezvratitelnu pravdu ze ma do ostatnych, do tych ktorych nevidim a necitim nic nie je. Ale ako to v zivote byva slepota presvecenia ma dohnala k jednemu zo zivotnych omylov a moj dnesny vykryk do sveta nic neznamena. Nic sa nezmeni, je priliz neskoro..  Kridla sa vznietili na slnku, flautu mi zlomil vietor a obraz o mne postriekali deti.

Chcem aby ste si zapametali len jediny odkaz : BOL SOM TU!!!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beatricia beatricia | Web | 13. července 2010 v 22:06 | Reagovat

To je nádherná básnická metafora. Jinak mě blaží, že se na můj blog jdeš kochat. To je pro mne velké vyznamenání a poklona. Zlato, ale to všechno patří tobě, vem si to "domů" a můžeš se kochat  "ve svém". Pa pa ♥♫♥

2 pavel pavel | Web | 13. července 2010 v 23:58 | Reagovat

zajímavý příběh :-)

3 Anetisko Anetisko | Web | 14. července 2010 v 11:05 | Reagovat

Moc krásný ... Dycky jak čtu co píšeš tak mě to vytrhne z toho světa kde teď sem a já nevim prostě mě to vcucává :D:D

4 Leňulí Leňulí | Web | 14. července 2010 v 12:15 | Reagovat

Úžasné... Nádherná myšlenka, vtáhlo mě to do sebe a vůbec jsem od toho nemohla odtrhnout oči.
Jsou věci, které už všichni bereme za samozřejmé, přitom jsme se jim jako malí tolik podivovali... :-)
Přiznám se ale, že můj zrak mi nikdy nezevšednil. Vždycky se najdou úplně obyčejné věci, kdy jsem ráda, že je můžu vidět... např, nebe, to pro mě vždycky bude nejkrásnější hříčkou přírody... :-)

5 hejcig hejcig | 14. července 2010 v 17:32 | Reagovat

pekny clanocek ;-)

6 Tomáš Tomáš | Web | 14. července 2010 v 17:37 | Reagovat

No, je to perfektní. Musel jsem to číst 3x než jsem to pořádně dostal do hlavy. Moc mi to nemyslí, asi to horko.
Fakt moc dobré. :-D

7 Tomáš Tomáš | Web | 14. července 2010 v 21:30 | Reagovat

Strávil jsem u toho dost času. Fakt jsem nebyl moc schopný myslet.
Teď už jsem ve formě. :D  :D  :D  :D  :D

8 Labanda © Labanda © | Web | 14. července 2010 v 22:21 | Reagovat

je to velice zajímavé ;-) ej mě to ten výsledek ukazuje ;-) :-) maminka nemůže chodit, má pleny, tak to není problém, ale pro ní to problém bohužel je :-(

9 beatricia beatricia | Web | 15. července 2010 v 14:38 | Reagovat

Miláčik, čo robiš? Maj sa dobre, hej? :-D

10 Shariony Shariony | Web | 15. července 2010 v 19:41 | Reagovat

Krásný příběh, poučný. Já si tyhle věci uvědomuji docela často, řekla bych. Ale spousta lidí ne a přitom by měli být šťastní za to všechno, co mají...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama























Polibek růže - předělovačka