Každý kráľ bol raz plačúce dieťa a každá veľká stavba bola kedysi len "kresba"

Hodina slohu :D

25. června 2010 v 18:45 |  Zo života
Jup :D konecne skoncila skola a mam taku vygumovanu hlavu ze asi tazko by som vymyslela nieco vlastne a zatial tento stav beztiaze vyuzijem na zverejnenie svojho "uzasneho" slohu ktory bol za 2 ..niet divu ved je kratky a musela som roztahovat ako prvak aby bol na stranu :D .. nuz co . V kazdom pripade zalezi od vas ci vam pozdvihne naladu ako mojej kamoske a budete sa este dlho valat od smiechu po zemi alebo aj nieco povie ;) tak tu ho mate:

Clovek umiera tolkokrat, kolkokrat strati priatela
      
   Kazdy z nas sa pocas dna zaobera buducnostou, pritomnostou ale aj minulostou. Casto si ani neuvedomujeme ze nase hodiny zivota a hodiny nasich priatelov nelutostne tikaju. Uvedomime si to az vtedy, ked o tu svoju hviezdu na Mliecnej ceste do vecnosti prideme.
    Priatelstvo je jeden z najvzacnejsich darov a pestuje sa ako maly stromcek. Kazdy z nas je taky stromcek. Ma tolko listov kolko ma priatelov. Vzdy ked o priatela prideme, odpadne nam jeden listok.
     Nezalezi na tom, ci sa nase cesty rozidu koli nezhode, kedy stracame aj cast nasej dovery alebo nas rozdeli nahoda. Stracame kusok svojej duse... Bol to kusok z nas! Dotvaral nas a formoval. Priatel nam dal svet z noveho uhla pohladu. Zanechal stopu, ale zostalo po nom len prazdne miesto. Ten kusok stromu, ktory ho v nas zivil, umiera. Uz nevyrastie taky isty.
      Postupom casu, ako tak clovek starne, zostava na jeho strome coraz viac prazdnych miest. Preto je dolezite, aby sme si svojich priatelov vyberali dosledne. Ked ich uz budeme mat, nepustime ich!
       Raz sa snimi budeme musiet rozlucit, ved zijeme pre istu smrt. Ale dokedy sme tu my, dokedy sme tu nasi priatelia, zamyslime sa! Naco je clovek, ked nerobi svet svojich priatelov lepsim?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leňulí Leňulí | Web | 25. června 2010 v 20:49 | Reagovat

Krásná myšlenka se stromem a listky. :-)

2 Labanda © Labanda © | Web | 25. června 2010 v 22:05 | Reagovat

zlato já ho tam dám z5 ;-) neboj se :-) ale chvíli nechám tenhle, já miluju zelenou ;-) já stejně si u ní objednám zelenej ještě s 2 jinýma obrázkama ;-) :-) neboj se ;-) :-) hi :-D miluju zelenou tak si obědnám zelený ;-) :-)

3 Labanda © Labanda © | Web | 25. června 2010 v 22:05 | Reagovat

ty můj stromečku ;-) :-)

4 Lucerna Lucerna | Web | 26. června 2010 v 7:44 | Reagovat

pekna myslenka, neni te sloh trochu kratky :D

ten tvoj rytier bol zase fest fesak.. :-D

5 Tomáš Tomáš | Web | 26. června 2010 v 13:56 | Reagovat

Píšeš, že se budeme válet smích po zemi. Tak jsem čekal nějakou srandu a ono je to vážné téma. Zajímavá myšlenka, pěkně napsaná. Já bych ti dal 1******** :-D

6 Tomáš Tomáš | Web | 26. června 2010 v 13:57 | Reagovat

[5]: smíchy :-?  :-?  :-?

7 Leňulí Leňulí | Web | 26. června 2010 v 16:17 | Reagovat

Život na dědině je moc krásný, úžasné místo, kde se dá pořádně odreagovat je louka na kopci při západu slunce s čerstvým vzduchem kolem. A to ticho... :-) Miluju ten náš malý zapadákov. ;-)  :-D  :-)  :-P

8 Vendy Vendy | Web | 26. června 2010 v 18:56 | Reagovat

Další dobrá úvaha. S těma ztrátama si vzpomínám na jinou větičku z jedné knížky (Christina, tuším) a tam se říká - do určitého věku rosteš a bereš, najednou začneš ztrácet a umírat. A to myslím ve smyslu fyzicky i psychicky... třeba iluze, přátele, rodinu, své blízké, naděje...

9 Labanda © Labanda © | Web | 26. června 2010 v 19:57 | Reagovat

já si objednala nový a zelený ;-) a kdyžtak ho tam po měsíci vrátím neboj ;-) snad to zvládnu nastavit ;-) ale nemůžu teď hnedky víš ;-) :-)

10 Petra Petra | Web | 26. června 2010 v 19:57 | Reagovat

Nene, to jsem nefotila já :)

11 Lucerna Lucerna | Web | 26. června 2010 v 20:47 | Reagovat

chcem ti este oznamit, ze sutaz uz zacala.. tak nakukni :-D

12 Labanda © Labanda © | Web | 26. června 2010 v 21:51 | Reagovat

jo a druhý hlásek je tvůj ;-) a tomášek dostane také hlásek ;-) :-) a všechny má sbénka prostě ;-) :-) já chci taky zelený :-D

13 Labanda © Labanda © | Web | 26. června 2010 v 21:51 | Reagovat

aspon u tebe se pokochám ;-) :-)

14 Vendy Vendy | Web | 27. června 2010 v 0:13 | Reagovat

[8]: Tam nebyl přesně věk a ani jsem to neřekla přesně... dala jsem si práci a našla to. Píše:
"A myslím, že jsem tehdy pochopil, že to, co lidi opravdu děsí na dospívání, je skutečnost, že si přestanete zkoušet jednu životní masku a začnete si zkoušet jinou. Pokud být dítě znamená učit se žít, potom být dospělý znamená učit se umírat."
Dá se to vztáhnout i na to co jsem psala, protože najednou zjistíš, že to čemu jsi věřila je pryč, že se měníš nejen ty, ale i tvoji kamarádi a některé změny budou znamenat rozchody a ztráty. A i když přijdou jiní kamarádi a přijdou nálezy, už to bude ve znamení ztrát.
Určit věk, kdy se věci zlomí a lidi začnou měnit, je těžké. :-?

15 Vendy Vendy | Web | 27. června 2010 v 17:31 | Reagovat

Ta knížka se jmenovala Christina, napsal ji Stephen King, je to horor a mám o ní psané ve své "knihovničce". On má totiž takový zvyk, míchat do hororu různé úvahy o povahách lidí, o světě, o filozofii, náboženství, smyslu života, lhostejnosti a kamarádství, proto se tak dobře čte a ne nadarmo se mu říká Král hororů (a to nepíše jen horory.) 8-)

16 Vendy Vendy | Web | 27. června 2010 v 22:30 | Reagovat

Ještě jednou ke Kingovi - Christinu si rozhodně půjč, nebo ještě doporučuji novelu Carrie, nebo román Žhářka, Mrtvá zóna, Zelená míle, Rose Mader, Running Man. Napsal toho daleko víc, ale nechci tě zahltit, tohle jsou skoro nejlepší kousky, Christina je spíš průměr, ale stále velmi dobrá (a každý má taky jiný názor, takže třeba se ti Christina bude líbit hodně...) 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama























Polibek růže - předělovačka